Až se příště narodím, budu lesní vílou. Část 3: Na Megoňky s flaškou v ruce.

Znáte Megoňky? Obří koule v Mostech u Jablunkova? Jestli ne a baví vás záhady, tak hurá na ně … dokud jsou ještě vidět.

My jsme se byli s JaGou a kamarádem Jiřanem podívat na Megoňky v neděli 19.8.2018. S trochou nadsázky můžu říct, že vůbec nechápu, jak jsem bez něčeho takového mohla předchozích třicet let vůbec žít 🙂 Je to fakt úchvatné, vidět, co příroda dokáže. A o to úchvatnější, že další podobný geologický úkaz byl zatím objeven jenom asi v Rumunsku, na Novém Zélandu a někde v Americe.

 

Megoňky. Působivý geologický útvar v Mostech u Jablunkova.

 

Příroda dala, člověk vzal.

Původ těchto gulí prý nebyl dosud vědecky objasněn. Nebo se to tak alespoň píše na tabuli u vstupu do lomu. Pouhá jejich i Vaše přítomnost v lomu tedy dává dostatečný prostor Vaší fantazii a vášnivým polemikám. Nám se například stala zajímavá věc. Megoňky jsme si fotili z různých úhlů, samotné i s námi. No ale z celého pobytu v lomu máme jen 2 fotky. Nehoda nebo náhoda? V každém případě záhada. Jak dělaná pro Akta X 🙂 🙂

Takže: kdo jste Megoňky ještě neviděli, tak fakt neváhejte. Za pár let už byste je nemuseli najít. Jednak jich nenechavci spoustu rozkradli nebo rozbili a jednak ten lom, kde byly v 80. letech objeveny, bujně zarůstá vegetací.

Megoňky. Pomalu ukrývány bujnou vegetací.

A jestli se k Megoňkám vypravíte, tak – prosím Vás – jedině s flaškou v ruce, kterou můžete cestou rovnou hodit do lesa. Aby jich tam náhodou nebylo málo. Oni to nějací blázni jako my pak zase někdy uklidí…

 

Lahev skleněná, lahev plastová, skokan hnědý,

hřeben na vlasy, krabička od cigaret, skokan hnědý …

… pestrý “přírodní” výběr

Předchozí odstavec o té flašce dozajista všichni chápeme jako ironii, že ano… Ale bohužel ne moc vzdálenou pravdě. Jenom v lokalitě přírodní památky Motyčanka (na cestě k Megoňkám) jsme skleněných lahví, pet lahví, konzerv a obalů od kdečeho vysbírali plnou tašku. Za raritu jsme vyhlásili obal od deštníku a plastový hřeben na vlasy. No hnus. To všechno v úseku pouhých 250m (slovy: dvěstěpadesátmetrů) od rozcestníku Motyčanka ke stejnojmenné osadě. Tam od nás tašku naštěstí převzala zcela rozhořčená obyvatelka se slovy, že toho už sama vysbírala tuny a nechápe, kde se to pořád bere. Ani my to nechápeme. Jak může někdo do lesa – a ještě k tomu k potoku – jen tak vyhodit svůj vlastní bordel. A proč to vlbec dělá? Nad tím nám taky zůstává rozum stát. Poznámka k překlepu v předchozí větě: opravovat ho snad ani nebudu … vlbec nebo blbec, to nechám na Vás 🙂 Původně tam mělo být slovo vůbec … a takhle hezky to samo vyšlo 🙂

No ale srdíčko jako vždycky během tohoto krátkého úklidu zaplesalo. Proč? Dočetete se níže …

Cestou na Megoňky: plná taška odpadků vylovená v lokalitě přírodní památky Motyčanka

Žabí kankán pro BáRu

Ve druhém díle seriálu „Až se příště narodím, budu lesní vílou“, jsem se s Vámi podělila o svůj nádherný prožitek se skokanem hnědým. No a ejhle. I tentokrát mě přišel pozdravit. A to hned ve dvou exemplářích. A jakoby toho nebylo málo … nebo jakoby tato lokalita byla něčím hodně významná pro žáby … skokani mě zavedli ke kousku močálu, kde přede mnou poskakovala jejich nádherná, sytě červeně zbarvená kamarádka. No byla to prostě nádherná podívaná 🙂 Věřím tomu, že příště mi i zatancují kankán 🙂

 

A tady ještě něco pro zájemce o výlet do těchto míst:

 

Kudy jsme se na Megoňky vlastně dostali?

Výlet jsme začali a skončili kapučínem v Mostech u Jablunkova na Grúni. Odtud jsme šli nejprve po vrstevnici na Jablunkovský průsmyk, tam jsme se potkali s modrou a po ní pokračovali na Šance. V místní hospůdce jsme se nechali seřvat hospodským za to, že mu neseme peníze a chceme za ně pivo. Ale nakonec se z něj vyklubal dobrosrdečný chlapík. Tak jako ostatně ze všech gorolských drsňáků. Proto máme zdejší kraj rádi 🙂 No a od Šancí jsme už došli po žluté přes Motyčanku rovnou k Megoňkám. Jupíííí.

Zpátky jsme to pak vzali po cyklotrase 6081, kde jsme se potkali s červenou. Místní projevili vytříbený smysl pro humor, protože rozcestník s cedulemi “Nahoru – Dolu – Ke mně – K nim” nás zorientoval zcela přesně. Po červené jsme však nakonec zdárně došli zase zpátky na Grúň. Měla jsem totiž už od rána slíbenou jízdu na bobové dráze 🙂 Na Grúni obsluha vzorná, ceny mírné … jak s oblibou říká můj táta … takže naprosto ideální závěr 😉

 

Byl to super výlet, který se dá v pohodě zvládnout i vlakem jako okruh, bo v Mostech jsou hned dvě stanice – jedna na modré a jedna na červené 🙂 🙂

 

Pozn.: Do mapky můžete mrknout třeba zde.

 

Tak si to moc užijte a cestou hltejte tu krásnou přírodu. A jestli u toho odnesete i nějaký ten odpadek z lesa pryč, budete fakt borci 🙂
www.cistyvylet.cz, www.cistebeskydy.cz.

 

S láskou a úctou

BaRu