Je libo paroháče v igelitu? Aneb 30 kg inspirace v pytli.

Článek o tom, jak motivující může být vypravit se na jarní úklid do lesa a prožít Čistý výlet.

Při procházce po svazích Malé Stolové se mi v sobotu 16.2.2019 naskytl neuvěřitelný pohled. Údolím Korabského potoka přebíhalo krásné stádo laní a jelenů. Přibližně pět jelenů v čele stáda, asi 10 laní za nimi, 1 odrostlejší kolouch … a pak starý zkušený pardál. Očividně nejstarší a nejmohutnější ze všech. Takový ten, kterého byste čekali spíš v čele. Měl silný krk a krásnou, ale opravdu krásnou hřívu. Možná tak desaterák, těžko říct.

Počet výsad bych byla ráda spočítala přesněji. Koneckonců, mám na to školy 🙂 🙂 🙂 Ale nebylo to možné. Paroží měl úplně zamotané bílou igelitovou fólií a vypadal, jako by na hlavě nesl nepovedený vánoční stromek. Konce fólie mu vlály okolo hlavy a splývaly podél těla. Neustále cukal hlavou, jak ho to rušilo. A snažil se to celé haraburdí nějak shodit. Je tedy nasnadě, proč nevedl stádo a opožďoval se o několik délek za poslední laní.

No můžu Vám říct, podívaná k breku. Byla jsem tak v šoku a tak zoufalá z toho pohledu, že jsem se nezmohla na nic jiného, než stát a nevěřícně zírat na jelena … jako jelen. Ani jsem Vám ho nevyfotila, přestože čas by na to byl. Přišlo mi neskutečně ohavné od nás, lidí, že jsme schopni něco takového vůbec dopustit.

Řešení jsem pro něho v tu chvíli samozřejmě neměla. Napadlo mě ale něco jiného, co bylo a vždycky je v mých možnostech … uklidit les, kde žije/me. Oba.

Pohled z mého oblíbeného vyhlídkového místa pod Stolovou, kde jsem potkala svého paroháče.

 

Hurá za odpadky …

Kdo už mě zná, ten ví, že když chytnu inspiraci nebo potkám příležitost, jednám hned. Bez zbytečných odkladů na “pak”. Protože nějaké pak už by taky v mém případě nemuselo nastat.

S úklidem jsem tedy začala hned v úterý 19.2.2019.

Byl nádherný slunečný den a já si naivně myslela, že se jen tak na pohodu projdu lesem od Cyrilky v Čeladné Radegastovými okruhy do Kunčic pod Ondřejníkem a cestou sem tam seberu nějaké to smetí … ve stráních, kde zrovna nebude sníh.

Jooooo, houby.
Sníh ze spodních svahů Stolové od neděle do úterý odtál a já jen žasla.

Soutěžní tipovačka:

Zde na tomto místě si zkuste v duchu tipnout, kam jsem tak asi došla. Můžete místopisně (Stolová, Kunčice apod.) nebo můžete ve vzdálenostech.

Nabízím tyto možnosti:
A) na Stolovou,
B) do Kunčického pivovaru na můj oblíbený “Ogar medový speciál” (zamýšlený cíl),
C) do Kunčic na nádraží,
D) do Kunčic obecně,
E) domů na Čeladnou,
F) zpátky k Cyrilce, respektive do Čeladné – Janečkovic, odkud jsem vycházela.

1) méně než 1 km
2) 1 km
3) 3 km
4) 6 km

Výsledek se dočtete za chvíli.

Mohlo mě napadnout, že můj úklidový den nebude jen tak, už když jsem si čvachtala nohy ve své oblíbené tůni, kde své procházky ráda začínám. Je to tůň na červené turistické stezce. Těsně pod křižovatkou lesních cest v Čeladné – Janečkovicích, kde červená stoupá vzhůru na Stolovou, zatímco Radegastovy okruhy pokračují po vrstevnici do Kunčic.

Vlezla jsem si do tůně, začala radostně cákat vodu okolo sebe a chytat ji do rukou. Proud je na přítoku do tůně hodně divoký a je to zábava 🙂 Jenže kromě vody mi v rukou přistál i obal od papírových kapesníků. “No, to to hezky začíná,” pomyslela jsem si. Stejně jako to, že jsem očividně ve správný čas na správném místě.

Výsledky tipovačky:

Kdo z Vás si tipnul, že jsem skutečně došla až do Kunčic na svůj oblíbený “Ogar medový speciál”, toho asi zklamu. Nejspíš totiž zklamu i toho, kdo si tipnul, že jsem vůbec došla do Kunčic, nebo dokonce domů nebo kamkoli jinam … než zpátky na autobusovou zastávku k hájovně Janečkovice. Ráda bych došla, ale nedalo se to. Pytel odpadků a tabule luxferu mě už u první lesní chaty za tůní tížily tak, že jsem měla co dělat se vůbec vrátit a nepraštit s tím o zem. Kdo to v těch místech zná, ten ví, že od tůně k chatě je to možná tak … 500 metrů? Prostě… neuvěřitelné, co dokážeme my lidi do lesa nanosit. A co je ohavné, opět se mi potvrdilo, že co do objemu nejspíš nadělají nejvíce nepořádku v lese lesní dělníci. Tedy ti, které les živí. Těch krabiček od cigaret a kelímků od kafe z benzinky, co jsem našla okolo nově opraveného mostu před lesní chatou, to jsem snad měla i spočítat. Ble.

Odměny za správné tipy vyčtete na konci.

 

Jooo, slečinko, to já Vám nenaložím. Odneste si to ke Kněhyni.

Vlekla jsem ten luxfer a ty kelímky, ty krabičky od cigaret a obaly od svačin, plastové lahve a papírové kapesníky a všechno tohle harampádí… a říkala si: proč? Proč to někdo do toho lesa vyhodí? Vyhodili byste si to někdo na zahradě? Nebo v obýváku? Ne, že ne? Já taky ne. Tak kdo to teda dělá? Nechápu.

No, v každém případě … blížila jsem se k hájovně a srdce mi poskočilo radostí. Zrovna tam dojel pan revírník nakládat krmivo pro zvěř. Požádala jsem ho, zda by mi od toho nepořádku odtížil, když má auto … abych mohla plynule pokračovat v cestě. Zpočátku se mi snažil vysvětlit, že takový bordel mezi krmivo nakládat nemůže. A že asi o 1 kilometr níž jsou u restaurace Kněhyně kontejnery. Nechápavě jsem opáčila slovy, že když mezi tím ta zvěř musí žít, tak už to těžko může to krmivo kontaminovat nějak víc než se stalo doteď. A že překonat s tím cestu ke kontejneru autem je pro něho určitě snadné. Našli jsme tedy nakonec kompromis a pan revírník ode mě odpadky převzal. Navíc mě ještě ubezpečil, že o toho svého zamotance se nemusím kdovíjak bát. Že teď nastane doba shazování paroží a on se toho zbaví.

Přála bych si to paroží najít a používat ho jako odstrašující příklad pro environmentální výchovu. A taky bych ho ráda viděla jako důkaz, že to “s tím mým zamotancem” tentokráte dobře dopadlo.

Nicméně od hájovny jsem odcházela spokojená a tak trochu po žensku oslněná “uniformovaným” sympaťákem.

 

Přichází jaro, šlechtíme se do plavek a já mám 30 kg plus. Huráááá 🙂

Za celý ten den jsem z lesa a z hájku, u kterého bydlím, vysbírala dobrých 25 kg nepořádku. Když bych k tomu připočetla i skleněné lahve a golfové míčky, které jsem sesbírala den předtím (v pondělí) při svých říčních radovánkách na březích Čeladenky, možná bych letos měla svou první třicítku v ruce. Vlastně v pytli.

 

Za dobrou práci jsem se odměnila kapučínem U Holubů, kam moc ráda chodím, protože je tam milý personál, když tam jím, tak i výborná kuchyně a hlavně: příjemné prostředí.

Kapučíno v mé oblíbené “hospůdce” U Holubů.

 

Tipovací odměny

Takže, kdo jste si tipnul F1, napište mi. Zajdeme si společně na vyhlídku pod Stolovou, dáme si tam čaj a pokocháme se výhledy. Kdo jste si tipnul cokoli jiného, taky mi napište, ráda Vás přiberu do party na poznávací úklidový výlet. Je to zábava 🙂

 

Děkuji tímto všem zmíněným, kteří mi byli nápomocni (pan revírník) nebo mi zpříjemnili den kvalitní službou (personál U Holubů) a také všem, kteří z lesa odnesou vše, co do něj přinesli a snad i nějaký ten odpadek navíc.

Zásady pro “Čistý výlet” jsou dostupné nám všem. Zkusme je tedy ctít. Ctíme tím sami sebe.

 

S láskou a úctou

BaRu-Aru, žena Sokolova